Ratiboř

O portáších v Ratiboři byla již zmínka na obecní webové stránce ve videu „Dub u stoku“. Při dalším bádání v archivu a dostupných materiálech po této dnes již v Ratiboři zapomenuté historii působení portášů se podařilo zjistit mnohé zajímavosti. Cennými radami přispěl k pátrání doc. Daniel Drápala, vedoucí ústavu Evropské etnologie Masarykovy univerzity v Brně, špičkový znalec portášské historie.

Co o portáších vlastně víme?

Původní název oddílu, Věrní Valaši, byl v průběhu 17. století nahrazen slovem portáši. Jedna verze udává, že slovo bylo odvozeno od latinského slova porta (brána). Portáši chránili převážně moravskou hranici s Uhrami, kterou ohrožovaly nájezdy Turků a kuruců (vojáci maďarské kavalérie – husaři, kteří sloužili v habsburské armádě). Dále službou portášů bylo zajištění bezpečnosti obyvatel, bránit obyvatele před zbojnictvím a vůbec zločinností, chytání dezertérů z vojenské služby, doprovod vojáků do války, pronásledování pašeráků. Na východní hranici nebylo tehdy totiž vůbec bezpečno. Na důležitých obchodních stezkách a cestách se potulovalo příliš mnoho lapků, dezertérů z vojny, ze kterých se stávali často zbojníci. Císařské vojsko nestíhalo hranice bránit.

Prvopočátkem portášského sboru bylo vytvoření „Věrných Valachů“, kteří měli vyřešit bezpečnost v kraji v roce 1638. Sbor byl složen ze spolehlivých mužů zejména katolického vyznání, hlavně beztrestných a fyzicky zdatných. V následujících letech se pak k nám dostali kuruci, kteří v našem kraji začali loupit a pustošit skromné příbytky Valachů. Portáši proti nim úspěšně zasahovali. Sbor portášů byl však mezi lety 1641 a 1666 několikrát rozpuštěn a následně opět svolán. V roce 1717 byl ale nakonec ustaven definitivně.

Ratiboř v době 18. století spadal do Hradišťského kraje. Byla zde portášská stanice s velitelstvím a sloužili tady portáši z jiných vesnic. Místní muži sloužili v jiných portášských stanicích.

Portáši se v té době stávali středem zájmu mladých dívek, zejména pro jejich dobré finanční zajištění, což na chudém Valašsku mělo velký význam. U mužů zase prestiži přispívala i jejich fyzická zdatnost.

Postupem doby se požadovalo po portáších, aby také uměli číst a psát. Služba byla doživotní, starého portáše zastupoval rodinný příslušník nebo přítel. Když starý portáš zemřel, případně byl zabit ve službě, vdova dostávala po zemřelém měsíčně žold. Hlavní výzbrojí portášů byla ručnice zv. těšínka či dříve púlhák s prodlouženou hlavní. Dále nosili valašku, krátkou šavli a přes rameno mošnu na chleba zvanou sajdák. V ní nebo ve zvláštní kabele mívali provazy. Dále s sebou mívali čutoru a provaz s olověnou koulí na konci, který sloužil při chytání zločinců jako laso, a pak také toulec na prach a olovo. Výzbroj si portáši pořizovali na vlastní náklady.

I přes velmi pozitivní výsledky služby portášů se rozhodly moravské stavy v roce 1829 předložit císaři návrh na rozpuštění portášů. Důvodem byla zejména finanční náročnost na jejich vydržování. Podle sněmovního rozhodnutí bylo následně propuštěným vypláceno odškodné. Mnoho portášů se vrátilo nazpět ke svému hospodaření nebo řemeslu, které kdysi v rámci nástupu do služby opustili.

Kde stávala portášská stanice v Ratiboři, se nepodařilo vypátrat. Docela dobrý přehled však máme o několika mužích, kteří odcházeli sloužit na jiné stanice a o mužích z jiných vesnic, kteří působili na stanici v Ratiboři.

Portáši, kteří sloužili v Ratiboři a náleželi do Hradišťského kraje

• des. Straňák Martin z Hrozenkova / Bystřice, Ratiboř, asi od r. 1741 do 3. 11. 1771
• Ondráš Martin z Hovězí / Ratiboř, Halenkov, od r. 1728 do 12. 12. 1772
• Mikuláštík Pavel z Jasenné / Jasenná, Ratiboř, od r. 1740 do 5. 3. 1770
• Macháň Mikuláš / sloužil v Ratiboři asi od r. 1741 do ???
• Adámek Jan z Pržna / sloužil v Ratiboři asi od r. 1741 do 18. 7. 1772
• Kratina Jura / sloužil v Ratiboři asi od r. 1741 do ???
• Ondráš Martin z Hovězí / Ratiboř, Halenkov, od r. 1728 do 12. 12. 1772
• Rákoš Adam z Hrozenkova / Jasenná, Ratiboř, Hošťálková, od r. 1741 do r. 1779

Ratibořští portáši sloužící v jiných stanicích Hradišťského kraje

• Špaček Jan z Ratiboře / Halenkov, od r. 1741 do 17. 2. 1771
• Špaček Tomáš z Ratiboře / Hošťálková, od 22. 6. 1771 do ???
• Škrla Jura z Ratiboře / Březová, Halenkov, od r. 1740 do 11. 1. 1777

Ukázka z povídkové knihy

Závěrem k historii přikládám i ukázku z povídkové knihy Josefa Františka Karase: Portášské historie, vydanou v roce 1926. Výňatek z povídky Na Křížovém:

…Sama Johana věděla, že k dobrému konci to nesměřuje, ale nemínila se poddat, ano, raději smrt, nežli portášovo milování!
Jura utekl do hor, v dědině se nesměl ukázat, leda v noci, panští drábi a portáši chutě po něm pásli. Zdyml tedy na Křížový, nějaký čas živáčil sa na tom vrchu, kde mnoho skal a bludných ďúr, všelijakých skrýší, potuloval se mezi Černou bařinou a Srpovým nebo seděl na temeni, oholeném vichřicemi, rovnou nad Semetínem, a hleděl dokola kolem. Byla tu nádherná panorámata, na půlnoc údolí Bečvy pospíchající od Jablůnky k Meziříčí, kopečky nad Pržnem, háje, Březovjákov a kopce okolo Mikulůvky, Oznice, Lazů, na západ Bludná, Holý vrch., mohutná Čerňava, kelečský Javorník za Sochovou, někdy nad nimi dlouhé, vlající závoje mlhy a temena zšeřelá, někdy rudavé zažíhání nad modravými lesy, širokými jako jezera, na východě Vsetín, za ním Dušná, Cáby, Lušovka, jako by tu někdo rozsel hřiby nejdivnějších tvarů, mezi horami černavé ráztoky, směs barevných tónů oči stále něčím novým upoutávajících, ať v mlžných šlářích, ať v jitřních zápalech stejně půvabných jako líčka milované děvuchy a smích rozdováděného děcka…

Oživování portášských tradic

Před dvaceti lety se počala v našem kraji rodit snaha o znovuzakládání a zejména oživování portášských tradic. Například vznikly novodobé portášské sbory ve Valašské Bystřici v roce 2003 a na Rusavě v roce 2007. Jedním ze zakládajících členů ve Valašské Bystřici byl Ratibořan Antonín Hajda.

S přehlednou historií portášů na Valašsku se můžete seznámit v knize: Portáši – historie a tradice od Daniela Drápaly, vydané v roce 2017. Dále je velmi zajímavá webová stránka „Valašského sboru portášského“ –  www.portasi.cz

Ještě nedávno jsme mohli vidět na ratibořském jarmarku v dobové uniformě obecního policajta Jana Krajčíka spolu se dvěma portáši. Jedním z portášů byl právě Antonín Hajda. Možná by stálo za úvahu tuto tradici v rámci jarmarku obnovit…

Stanislav Haša

Portáše pro focení ztvárnili – Laďa Válek a Ondra Kuneta

Zdroje

[1] DRÁPALA, Daniel. Portáši: historie a tradice. Brno: Masarykova univerzita, 2017. Etnologické studie. ISBN 978-80-210-8831-3;
[2] DRÁPALA, Daniel. Pod jménem Valachů a portášů – terminologická rozprava. Národopisná revue XVII. 2007, čís. 3, s. 170–177, dostupné online;
[3] KUNZ, Ludvík. O verbování lidí portovních a o jejich hmotném postavení. Naše Valašsko 9, 1946, s. 65-75; 10, 1947, s. 89-90;
[4] KUNZ, Ludvík. Portášská stanice v Jasenné. Výroční zprávy Musea Vizovice, 1940, s. 19-22;
[5] VÁLEK, Josef. Portáši. Naše Valašsko 2, 1931, č.1, s. 12-16;
[6] KARAS, Josef František. Portášské historie: črty z XVIII. věku. Praha: B. Kočí, 1926;
[7] Státní okresní archív Vsetín. Pozůstalost Josefa Válka. Portáši, šverci, zbojníci. Inv. č.354, kart.16;
[8] Státní okresní archív Vsetín. Pozůstalost Karla Koblihy. Kniha 96, kart. 14, 21;
[9] www.portasi.cz;
[10] gistralik.muni.cz/data/04_prostorove_dimenze_portase.pdf