Ratiboř

Ráno v 10.00 hod jsme se sešli před obecním úřadem, abychom společně odhalili panel, který informuje o partyzánském bunkru v Borčí. Pak se pochod občanů Ratiboře za doprovodu hudby a našich zájmových organizací, ať už hasičů, myslivců nebo fotbalistů, ubíral k památníkům padlých občanů ve válce.

První zastávka byla u památníku ve škole, kde jsou uvedena jména občanů z Ratiboře, kteří padli za I. světové války. Dále jsme šli na hřbitov, kde leží partyzáni Ctibor Čermák a Antonín Surý. I když Ctibor Čermák leží na hřbitově, šli jsme se poklonit i k místu, kde padl, když utíkal před německými vojáky. Bylo to na Zbrankovém kopci u vodárky. Tam mezi břízami má Ctibor taktéž své pietní místo. Kytici k památníku položila i výprava z Hlubokých Mašůvek, protože Ctibor pocházel právě z této vesnice u Znojma. Poslední zastávka byla na dolním konci u pily , kde jsou pochováni partyzáni Viktor Grekovskij a Pavel Pimenov, kteří padli při přestřelce v Mynaříkově pile.

Odpoledne jsme se všichni sešli v Borčí, kde manželé Vackovi udržují bunkr, který společně s ratibořskými občany na pomoc partyzánskému odboji vybudoval Ludvík Hynek. Zpěváci z místního evangelického kostela nám zazpívali. Paní ředitelka Milada Valová přednesla báseň od paní učitelky Františky Malučké, na kterou si jistě mnozí starší občané vzpomínají. Jak na zahájení, tak i nakonec, nám zahrály Zvonky dobré zprávy, které byly velmi působivé, a myslím, že celý ceremoniál byl velmi dojemným a důstojným uctěním všech padlých občanů.

Jak už jsem se zmínila, k pietnímu aktu byli pozváni i zastupitelé obce Hluboké Mašůvky. Před několika lety byla s touto obcí navázána družba, kterou udržovaly paní učitelky ze základní školy. Děti jezdily na výměnné pobyty, pořádaly se pro ně orientační běhy aj. Starosta Hlubokých Mašůvek byl našemu zájmu o pokračování tohoto přátelství velmi nakloněn. Za obec a snad i za školu můžu říci, že se do budoucna snad podaří uskutečnit pár výměnných pobytů a obnovit tak zapomenuté. Doposud vím o Ratibořanech, kteří si ještě dopisují s vrstevníky z Mašůvek, jež k nám jezdili. Možná se ještě v domácnosti objeví keramika, která byla vypálena na jižní Moravě. Uvidíme, vše je zatím na dobré cestě...

A protože si myslíme, že II. světová válka zaslouží připomenutí, napadlo nás s naší obecní kronikářkou a knihovnicí Ester Miniarikovou, že bychom obešly pár pamětníků válečného období, byť to byly tehdy ještě děti, a posbíraly jejich paměti, jak to viděli svýma očima. Vzpomínky jsme zaznamenaly a dovolily si vydat v příloze, která je součástí tohoto zpravodaje.

Zároveň se obracíme na naše občany, které jsme nedopatřením neoslovily a kteří by nám chtěli také podat své svědectví o minulých časech, aby nás kontaktovali. Velmi rády napíšeme zase něco nového o minulosti naší obce, životě v ní a hlavně o lidech, kteří v Ratiboři a v okolí žili.

Michaela Jakubíková