INFO: +420 571 442 090 | obec@ratibor.cz
Dnes je 28. března 2024 a svátek má Soňa 10°C | Zítra Taťána 14°C
CS EN DE

Vzpomínka na Miroslava Frydrycha

9. března 2020 | Sbor ČCE

Sbor ČCE

Nadpis článku

Ze smutečního oznámení: „Odešel domů a připojen jest k manželce své a k lidu svému.“

V sobotu 7. března 2020 jsme se rozloučili s naším rodákem, evangelickým farářem Miroslavem Frydrychem zesnulým ve věku nedožitých 92 let. Naplněný evangelický kostel byl důkazem, že br. farář Frydrych po sobě zanechal pozitivní stopu v srdcích mnoha lidí. Nejenom ve své milované Ratiboři…

Znali jsme se už dlouhá leta před tím, než jsme se přistěhovali do Ratiboře. Potkávali jsme se na farářských lednových kurzech už od roku 1991. Na zprávu o našem stěhování na Valašsko pro nás téměř prorocky pronesl „vivat!“. Rozesmátý a šťastný dal nám tehdy malilinkatý ratibořský kalendářík a pronesl: „Vy se budete velice hodit do Ratiboře. Jsem šťastný, že jste se tam rozhodli jít.“ Mirek Frydrych. Pozitivní, otevřený, vzdělaný, sečtělý, kultivovaný milovník dějin a lidstva a chodící encyklopedie historie. Radostný dobrodruh. Když předloni v Ratiboři na faře slavil 90. narozeniny, oblékl se do valašského kroje (půjčeného od Michala Děckuláčka), Martin hrál na harmoniku, Mirek zpíval, tančil a zářil. Vždy byl šťastný, když se mohl znovu do Ratiboře podívat. Rád svůj čas věnoval lidem jak ve sboru, tak i v obci. Nezapomněl nikdy navštívit sestru Vlastu Dančákovou. Byli spolužáci.

Mnohokrát mi vyzvídavě volal, aby zjistil, zda ve sboru není nějaká ta „volná“ neděle, kdy farářka je pryč a potřebuje zástup. Rád i ve svých 90 letech kázal a kdo ho znal, může dosvědčit, že jeho kázání bylo plné historických zajímavostí a perliček. Naposledy v našem sborovém sále – v místě, kde přišel na svět – kázal na první Adventní neděli. Přičemž už měsíc dopředu si u pěveckého sboru objednal jednu, nám zatím neznámou píseň (EZ 277), protože ji chtěl použít coby bodový zápis pro své kázání. Jako hlavní text volil tehdy závažná slova „Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.“ (List Římanům 13,11)

Miroslav Frydrych se narodil v Ratiboři na faře. Byl synem Boženy a Josefa Frydrychových. Otec působil dlouhá léta jako řídící učitel v ratibořské škole, kde rodina také bydlela. Vystudoval Evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze a stal se evangelickým farářem. Je zajímavostí, že začínal svoji kazatelskou službu v po válce obnoveném kostele ve Fulneku, kde byl před tím posledním kazatelem Jan Amos Komenský. Farářem byl naposledy v Kolíně, předtím v Bohuslavicích nad Metují a Odrách. Vykonával funkci seniora Poděbradského seniorátu. Patřil mezi významné osobnosti města Kolín, kde ho znali jako devadesátiletého pána řítícího se na kole s energií dvacetiletého mladíka. Zemřel v Kolíně ve věku nedožitých 92 let 2. 3. 2020.

Pan Josef Ptáček, který byl jeho blízký spolupracovník v Kostnické jednotě, při smutečním rozloučení mimo jiné řekl:
„Znali jsme se celou dobu, co zde působíme – 40 let a velice jsme si ho vážili. Dělal čest svému povolání a opravdu byl poslán od Pána Boha sloužit svým bližním podle obdarování, které od něho obdržel. Právě v neděli 8. března měl mít bratr Miroslav přednášku o T. G. Masarykovi. Už nám ji nepřednese, alespoň ne zde v časnosti. Bratr Miroslav Frydrych, hluboce věřící pastor – po celou dobu pro nás i ostatní, blízké či vzdálené – byl vždy laskavý, velice skromný, pokorný a moudrý, pracovitý, srdečný, upřímný, obětavý a vzácný člověk se smyslem pro humor. Vzpomínám, jak při promítání filmu o Jeronýmu Pražském jsme mu blahopřáli k nastávajícímu jubileu – smál se, že je to až v květnu - ale určitě ho to potěšilo. Tehdy se mu blížila 90. Bratr Miroslav kladl velký důraz na pravé ekumenické vztahy. Měl radost, když se lidé měli rádi a pomáhali si navzájem.“

Před Vánoci, kdy mimo jiné vzpomínali na společné setkání na faře v Ratiboři u příležitosti jeho 90. narozenin, mu s blahopřáním předala paní Svata Rožnovjáková  drobný dárek s tím, že je to jen polovina. Druhou polovinu mu odevzdala později. Album s obrázky jako připomínku této významné události. Očividně ho to potěšilo. Listovali a popisovali jednotlivé snímky. Jeden se mu líbil obzvlášť. Jak ho nazvat? Napsala jsem tam: „Valašský ogar z Ratiboře.“ Říká jí: „Víš, že já se tak i cítím?“ Objednal si další album, až bude slavit 100 let. Tuto objednávku už mu, ke své lítosti, nesplní. Pan Miroslav Frydrych odešel.

Měli jsme ho všichni fakt upřímně rádi, byl nám velmi blízký. A tak se v člověku promítá smutek i radost. Žal nad ztrátou dobrého člověka, který věrně sloužil Pánu Bohu a svým bližním a zároveň nás těší víra v život věčný a věčnou slávu u Pána, kam nás již náš spolubratr předešel.

Citát Miroslava Frydrycha z knihy Ratiboř – valašská dědina:
„Co bylo, už nebude. Čím jsem starší, tím víc si na Ratiboř vzpomínám. Především vzpomínám na lidi, které jsem potkával a měl rád.Nezapomínejme na ně, na ty, kdo nás předešli, kdo leží na našem hřbitově. Patří k nám a my patříme k nim.“

J. Wiera Jelinek
farářka

Sledujte nás i na sociálních sítích