Sbor ČCE
Nadpis článku
Návštěva krásných měst za hranicemi ČR - Zittau a Herrnhut
Již delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou navštívit místa, kam se uchýlili naši prapředkové Moravští bratři, kteří odešli ze své vlasti před náboženským pronásledováním. Hledali místo, kde by mohli svobodně vyznávat svou víru. Takové místo nalezli nedaleko našich hranic v Sasku.
Organizace zájezdu se ujala rodina Zápalkova, zejména paní Naďa, která má s organizováním zájezdů bohaté zkušenosti. K nám ratibořským se připojili také zájemci z Hošťálkové, Kateřinic a Vsetína. Na cestu jsme vyrazili v pátek 9. 6. 2023 v ranních hodinách. Provázelo nás pěkné počasí a dobrá nálada. V průběhu celé cesty nám paní Naďa podávala podrobné informace o místech a městech, která jsme míjeli.
Cílem prvního dne bylo město Zittau (česky Žitava). Je to okresní město s 25 tisíci obyvateli nacházející se v saské části Horní Lužice. Leží na trojmezí tří zemí – Německa, Česka a Polska. Dříve patřila Žitava také k historickému území Čech. V období svého rozkvětu byla známá jako středisko plátenictví. V Žitavě jsme si prohlédli nejvýznamnější pamětihodnosti, mezi něž patří především unikátní středověká postní plátna, která se v době půstu používala k zakrytí oltářní části kostela. Jde o Velké postní plátno o rozměrech asi 56 m2, kde na 90 polích jsou znázorněny biblické scény ze Starého a Nového zákona od stvoření
až po poslední soud. Plátno je vystaveno v sekularizovaném kostele sv. Kříže. Druhé plátno se nazývá Malé postní plátno, i když jeho rozměry jsou také úctyhodné. Zobrazuje ukřižování Ježíše Krista a je vystaveno v bývalém Františkánském konventu. Po zhlédnutí pláten jsme se vydali na prohlídku tohoto poklidného městečka s příjemnou atmosférou. Kromě nejvýznamnějších památek, jako jsou např. solnice a řada kostelů, jsme viděli také květinové hodiny a slyšeli zvonkohru. Po prohlídce města jsme odjeli na ubytování, které jsme měli zajištěné v penzionu U Martina v Liberci v atraktivní lokalitě pod Ještědem.
Druhý den ráno nás čekala bohatá snídaně, po které jsme se vydali na druhou část našeho výletu. Byla jí návštěva městečka Herrnhutu, kde se nachází mimo jiné manufaktura na výrobu Herrnhutské
vánoční hvězdy. Herrnhut je malé městečko s 6 tisíci obyvateli, které je pro nás evangelíky, zejména ty z Moravy, velmi významné. Byli
to právě evangelíci z Moravy – ze Suchdola nad Odrou a okolí, kteří odešli roku 1722 ze své vlasti, aby našli své útočiště v Sasku nedaleko našich hranic na panství hraběte Zinzendorfa, kde založili osadu Herrnhut (česky Ochranov). Osada se později rozrostla na město, které v loňském roce oslavilo 300 let své existence. Tito Moravští bratři, jak byli nazýváni, obnovili existenci Jednoty bratrské, postavili si modlitebnu a založili školy, z nichž některé existují dodnes. Někteří z nich odešli jako misionáři téměř do všech kontinentů světa, včetně Afriky, Jižní Ameriky nebo Grónska, aby zde šířili Kristovo evangelium. To vše je zdokumentováno ve zdejším muzeu. Od průvodkyně, která nás provázela, jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o Moravských bratřích, navštívili jsme historický hřbitov i vyhlídkový altán, odkud je vidět i náš Ještěd.
Nicméně, městečko Herrnhut má ještě jinou zajímavost. Tou je manufaktura na výrobu unikátních vánočních hvězd – Herrnhuter Sterne, které se nevyrábí nikde jinde na světě. Naopak, na mnoha místech ve světě je najdeme svítit v období Adventu a Vánoc. My v Ratiboři se můžeme těšit, že jednu z těchto hvězd uvidíme zářit i na našem kostele. Bude svítit všem, kteří půjdou nebo pojedou kolem. Řada malých hvězdiček bude zářit také na vánočních stromcích
v našich domácnostech.
Náš pobyt v Herrnhutu, který zpříjemnilo i krásné slunečné počasí, se nachýlil ke konci. Plni nových dojmů jsme se vydali na zpáteční cestu, která rychle ubíhala také díky zpěvu písní s kytarovým doprovodem pana faráře Marosze z Hošťálkové. Myslím, že mohu za všechny říci,
že to byl velmi zdařilý zájezd. Děkuji organizátorům zájezdu, zejména paní Nadě Zápalkové, Petrovi za tlumočení, všem účastníkům zájezdu za příjemné obecenství a v neposlední řadě také Pánu Bohu, který nás na naší cestě provázel.
Růženka Hříbková